Jaký je rozdíl mezi přímým a nepřímým vstřikováním? A co výhody a nevýhody?

Přímé vstřikování je zejména u benzínových motorů poměrně novým tématem. Jedná se o systém, který vznikl kvůli vyšší účinnosti a tedy nižším emisím a spotřebě. Jako takový přináší řadu výhod, ovšem jsou tu i nevýhody a možné budoucí problémy.

Motor vybavený přímým vstřikováním.
Zdroj: Bosch

Vše dopodrobna vysvětluje video kanálu Savagegeese.

V první řadě je potřeba stanovit, čím se vůbec liší přímé a nepřímé vstřikování. Zcela jednoduše řečeno: přímé vstřikování využívá vysokotlakých vstřikovačů, ústících přímo do spalovací prostor. To nepřímé využívá běžných vstřikovačů, vstřikujících palivo do sacího traktu před sací ventily.

Účinnější, ale náchylnější

Výhoda přímého vstřikování spočívá ve vyšší účinnosti a tedy v menších ztrátách paliva při možnosti vyššího výkonu. Výhoda nepřímého vstřikování zase v jednoduchosti celého systému. Zatímco přímé vstřikování potřebuje hned dvě palivové pumpy, nízkotlakou a vysokotlakou, vstřikování nepřímé si vystačí s jednou pumpou, umístěnou v nádrži. Ta je pochopitelně o dost levnější na výměnu a celkově jsou závady nepřímého vstřikování méně časté i kvůli menšímu namáhání vstřiků.

Některá auta, nejčastěji od Toyoty, potom využívají systém zdvojeného vstřikování, kdy je motor vybaven jak přímým, tak i nepřímým vstřikem. Tato metoda umožňuje lepší řízení motoru v různých otáčkových spektrech a zároveň se jedná o způsob, jak se vyhnout zakarbonování sacích ventilů.  

Zakarbonování jako noční můra

Právě tady se ovšem dostáváme k jednomu z nejpalčivějších problémů přímého vstřikování. Zatímco u nepřímého vstřikování jsou sací ventily přirozeně omývány palivem, u vstřikování přímého přijdou ventily do styku jen s nasávaným vzduchem. Ten ovšem není ani zdaleka čistý. Součástí emisního systému motoru je totiž už řadu let odvětrávání klikové skříně a hlavy motoru zpět do sacího traktu. Takže motor spolu se vzduchem zvenku saje i více či méně nespáleného paliva a oleje, získaného právě přes odvětrání.

Zejména olej se potom usazuje na sacích ventilech a tvoří zde úsadu, měnící se na rostoucí nános karbonu. Ten postupně dojde až do fáze, kdy se ventily přestanou dovírat a nastane jejich podpalování.

Pořádná prevence proti zakarbonování prakticky neexistuje. Jak je ve videu zmíněno ve třinácté minutě, lze použít různé záchytné nádoby s filtry. Ty se napasují na hadice od odvětrávání a usazuje se v nich olej, aby se nedostal do sání.

Druhou nevýhodou přímého vstřikování jsou již zmiňované vstřikovače. Ty jsou výrazně náchylnější než vstřikovače klasické, neboť jsou vystavovány vysokým teplotám spalovacích komor a odsud se na ně může také dostat karbonová úsada. U auta s přímým vstřikováním, které chcete provozovat dlouho, se tedy vyplatí investovat do kvalitních aditiv do benzínu. Ta životnost mohou zvýšit.

Získali jsme tedy něco?

Ve videu se také několikrát ozývá otázka, zda přineslo přímé vstřikování motoristům v praxi nějaké výhody, když s podobnými výkony a s podobnou spotřebou uměly jezdit již dříve motory s nepřímým vstřikováním.

Odpověď zní, že žádná velká výhoda z přímého vstřikování u benzínových motorů nekouká. Jedná se v zásadě o prvek, který začaly automobilky používat až v návaznosti na stále se zpřísňující emisní limity, jakých prostě motory s nepřímým vstřikem nebyly schopné dosáhnout.

A smutnou pravdou je, že bude hůř. U motorů s přímým vstřikováním se sice podařilo omezit emise CO2, ale vyvstal zase problém s pevnými částicemi, takže už i benzínové motory bývají stále častěji vybaveny jejich filtrem, který se stal během uplynulých let noční můrou majitelů dieselů.

DRŽTE S NÁMI TEMPO PŘIHLASTE SE ×