Víte, proč mají některá auta víc koncovek výfuku? Není to jen kvůli vzhledu

Dost možná už jste nad tím přemýšleli také. Jedete za autem, z jehož nárazníku výhružně ční dvojice výfukových koncovek. Jedná se designovou záležitost, nebo má vícero „výfuků" opravdu význam?

Výfukový systém u Subaru WRX STI, větvící se do dvou koncovek.
Zdroj: Mann Engineering

Stručně řečeno, ano, zdvojené výfukové systémy skutečně význam mají. A to nemalý. Zabředneme-li do problematiky o něco hlouběji, zjistíme, že ideální výfuk pro čtyřtaktní motor je pouze krátká trubka, vyvedená z hlavy motoru přímo do „atmosféry".

Asi ovšem netřeba podotýkat, že něco takového je přípustné pouze u některých závodních aut. Výfuk u normálního auta musí totiž obsahovat katalyzátor, zbavující zplodiny motoru některých škodlivých složek, a samozřejmě i jeden nebo dva tlumiče, tišící hluk spalovacího motoru.

Každý z těchto prvků ve výfuku ovšem omezuje jeho propustnost, neboť odpadní plyny razantním způsobem zbrzdí. A čím jsou plyny při průchodu výfukovým potrubím pomalejší, tím větší vzniká protitlak. Když jde potom píst ve válci při výfukovém taktu směrem nahoru, musí přetlačovat tlak stávajících výfukových plynů a tím pádem má nižší výkon.

Právě proto přichází ke slovu zdvojení výfukového systému, které prostě a jednoduše zlepší průchodnost. Výfukovým potrubím projde za kratší dobu více odpadních plynů a motoru se tak volněji „dýchá“, za což se odvděčí vyšším výkonem. Pochopitelně platí rovnice, že čím výkonnější motor, tím více odpadních plynů a tedy větší nárok na průchodnost výfukového systému.

Řešení výfukových systémů je samozřejmě nespočet.

Třeba vidlicové nebo boxer motory musí mít oddělené výfukové svody pro každou stranu motoru, ovšem záleží potom na konkrétním návrhu, zda se svody sejdou do jednoho výfuku s větším průřezem, či pokračují zcela samostatně až do tlumičů. Jsou-li výfuky od svodů samostatné, není výjimkou použití jedné spojovací trubky, která má za účel srovnat přetlaky v jednotlivých „větvích“.

Dost možná nejčastěji se ovšem u sériových aut objevuje jen jeden výfukový systém s jedním katalyzátorem, který se až v zadní části auta rozvětvuje do dvou tlumičů, umístěných po stranách. Právě tlumiče totiž svou složitou vnitřní konstrukcí brzdí výfukové plyny nejvíce. Krom toho jsou navíc levnější než katalyzátory.

Často se ovšem objevuje i systém s jedním velkým tlumičem, majícím dvě vyústění, často na levou a pravou stranu zadního nárazníku. I tady je princip podobný, neboť dvě samostatné koncovky umožní plynům rychleji „odtékat“ z tlumiče ven. Za tímto účelem se občas objevuje i systém tlakem ovládané klapky.

Mnoho aut má jeden tlumič se dvěma koncovkami, ovšem jedna koncovka je za normálních okolností slepá a otevírá se až při vyšším tlaku plynů, aby umožnila rychlejší průtok.

DRŽTE S NÁMI TEMPO PŘIHLASTE SE ×