Jak vyhrát soutěž o nejnižší spotřebu? Je třeba hodně plachtit

Ceny pohonných hmot ani po létě neklesají, spíše naopak. Některé triky, které se používají při soutěžích o nejnižší spotřebu, se tedy můžou hodit i vám.

Aby ostatní účastnici věděli, že je nezdržujete úmyslně, je lepší si vůz označit
Zdroj: Radek Pecák

Již 37 let Automotoklub Škoda v Mladé Boleslavi pořádá soutěž Economy Run, při níž se její účastníci snaží dosáhnout do nejnižší spotřeby. Posledním vítězem se stala posádka tvořená autorem tohoto článku a jeho synem. Organizátoři již upustili od poměrně nespolehlivého a relativně nepřesného způsobu měření pomocí dotankovávání plné nádrže před startem a po projetí cílem. Nyní se tedy měří se za využití diagnostiky vozu.

Proto již také pořadaltelé do závodu nepouštějí automobily značky Škoda, které nemají diagnostickou zásuvku. My jsme si pro tento závod vypůjčili testovací vůz Škoda Citigo G-Tec, který musel na první část technické přejímky přijet s vyprázdněnými nádržemi na stlačený zemní plyn. To proto, aby pořadatelé mohli změřit rozdíl tlaků v prázdné a pak i plné nádrži. Třetí měření pak probíhá při dojezdu do cíle a na základě rozdílu se stanovuje množství spotřebovaného paliva. Obdobně, rovněž pomocí diagnostiky, se měří spotřeba i aut se zážehovými či vznětovými motory. Ta umí stanovit aktuální polohu měřícího plováku a při znalosti přesného objemu nádrže použité v tom kterém vozidle, lze z rozdílu před jízdou a po ní vypočítat množství spořebovaného paliva.

Autory této metody jsou pracovníci vývojového centra automobilky Škoda v Mladé Boleslavi Martin Kadlec a Marek Tribula, kteří svého času soutěž také několikrát dokázali vyhrát.

NEZTRÁCET KINETICKOU ENERGII!

Kvůli tomu jsme se od nich samozřejmě snažili vyzvědět, jaký je recept na vítězství. Něco nám sice bylo jasné, ale leccos bylo i pro nás docela nové a překvapivé: "Musíte jet co nejvíce plynule a předvídat," říká Martin Kadlec. To třeba znamená, že úkolem spolujezdce je i v omezeném čase, který má od vydání itineráře do startu do závodu, co nejvíce nastudovat o trase. V ideálním případě by měl z mapy vyčíst třeba i výškový profil. Aby se totiž ušetřilo co nejvíce paliva, je třeba nabrat v klesáních co možná nejvyšší rychlost a získanou energii využít i v následném stoupání. 

"Nejefektivnější je jezdit co nejvíce na nejvyšší převodový stupeň (v našem případě to byla pětka - pozn. aut.) a tam kde to jde, tak vyřadit a plachtit," říká Kadlec. Nemá tedy podle něho žádný smysl například před blížící se cedulí označující začátek obce ještě zrychlovat a u ní pak brzdit. Totéž platí před semafory nebo značkami stop," dodává tak.

V praxi to vypadalo tak, že jsem po velkou část trasy z rychlosti 50 kilometrů v hodině se zařazeným pátým rychlostním stupněm co nejrychleji zrychloval na 70 kilometrů v hodině a pak vyřadil na neutrál. Jakmile rychlost poklesla, opět jsem řadil pětku a šlápl na "plyn". Tento postup jsem zopakoval určitě více než stokrát. Občas se hodí nechat zařazenou rychlost. To ale jen v případě, že je třeba z prudkého kopce brzdit.

BEZ KLIMATIZACE TO ŠLO DOCELA DOBŘE 

"I když to nevypadá, při takovém závodě se také poznají řidičské schopnosti. Jakmile to jen trošku šlo, tak jsem se snažil z kopce nebrzdit, a třeba na kruhových objezdech se chodci divili, že nám pískají pneumatiky," vzpomíná Kadlec. Nyní to ale mají soutěžící trošku složitější, protože ve vozech jsou jednotky GPS a lze tak posádky snadno zkontrolovat, zda třeba z kopce nejedou i za vjezdem do obce rychleji než se smí. Za to jsou pak penalizace v podobě přidaných procent k dosažené spotřebě.

Pokud bylo třeba zastavit, tak jsem nedržel nohu na nožní brzdě, ale zatáhl "ručku". Opět to bylo na radu Martina Kadlece. I rozsvícená brzdová světla totiž odebírají energii z baterie a následně zatěžují alternátor. Samozřejmě jsem celou cestu absolvoval s vypnutou klimatizací i ventilátorem a rovněž bez zapnutého rádia. Naštěstí venku byla příznivá teplota lehce pod dvaceti stupni, takže to tentokrát nebylo žádné utrpení. Vydýchaný vzduch jsem pak vyvětral při zastávkách u několika semaforů na opravovaných úsecích silnic.

Zřejmě nejtěžší pro mě bylo zvolit správné tempo a rychlostní stupeň při jízdě do kopce. Vyplatí se poslouchat rádce řazení na přístrojovém štítu a nebát se nechat zařazenou pětku, i když je na otáčkoměru třeba jen 1300 otáček a zvuk motoru se vám v tu chvíli vůbec nelíbí. "Nemusíte se bát," motory to určitě vydrží," říká Kadlec. Navíc je dobré také kontrolovat ukazatel aktuální spotřeby paliva.

Samozřejmě jsem takovým způsobem jízdy musel určitě štvát poměrně hodně lidí, kterým jsem v zatáčkách z kopce ujížděl, a pak je brzdil v následném stoupání. I když jsem se jim co nejvíce snažil uhýbat na krajnici, přesto jsem je alespoň načas zdržel a tímto se jim omlouvám. I těm, kteří si nevšimli nálepky "Jedu soutěž spotřeby" na nárazníku a důrazně na mě troubili a ukazovali různá zajímavá gesta.

ZKUSTE TO TAKÉ!

Takto extrémním způsobem jako já bude zřejmě při svých každodenních cestách jezdit jen málokdo. Přesto se podle pánů Tribuly a Kadlece dá dlouhodobá průměrná spotřeba v každém běžném voze poměrně snadno snížit o litr a litr až půl. Stačí dodržovat následující zásady:

1) Zkontrolovat, zda nejsou zbytečně zapnuté elektrické spotřebiče (vyhřívání zrcátek, či sedačky spolujezdce, který už v autě není)

2) Nevozit zbytečnou zátěž v kufru nebo držáky kol na střeše

3) Jezdit se zavřenými okénky

4) Před vjezdem do obce nebo příjezdu ke křižovatce se svítící červenou nechat vůz plachtit se zařazeným neutrálem

5) Jezdit plynule a předvídavě

6) Řadit včas na vyšší převodový stupeň

7) Mimo dálnice jezdit obvykle do rychlosti 80 kilometrů v hodině

8) Při delším stání u železničních závor nebo v koloně vypínat motor

9) Mít auto v dobrém technickém stavu, například je třeba věnovat pozornost geometrii kol a stavu baterie a alternátoru

10) Pravidelně kontrolovat správný tlak v pneumatikách

Palubní počítač nám v závěru závodu ukazoval výbornou průměrnou hodnotu 1,9 kilogramu na sto kilometrů. Trošku zklamáni jsme proto byli, když oficiální měření ukázalo 2,1 kilogramu. Přesto to v této kategorii byl rekord a zvítězili jsme i v celkovém pořadí po přepočítání výsledků všech vozů hodnoty CO2/1km. To znamená, že jsme byli lepší i než vítězná posádka s benzinovým Citigem, která "zajela" spotřebu 2,93 l/100 km nebo nejlepší v kategorii dieselových automo bilů. Ti dosáhli s octavií 1,9 TDi spotřeby 2,78 l/100 km. Ovšem "CNG" auta mají v této disciplíně v porovnání s těmi, která využívají ropná paliva, vzhledem k vyššímu energetickému obsahu plynu nespornou výhodu.

Pokud to přepočítáme na peníze, tak to znamená, že nám na ujetí více než 325 kilometrů stačilo palivo za 170 Kč. Náklady na palivo na kilometr tak činily přibližně 52 haléřů.

Další informace o soutěži získáte při prohlížení naší komentované fotogalerie:

DRŽTE S NÁMI TEMPO PŘIHLASTE SE ×