TEST: Osmiválcový Lexus LC 500 nás dostal. Je to skvělé GT se sportovním duchem

Automobilka Lexus je sice relativně mladá, má za sebou sotva 28 let existence, ale díky orientaci na kvalitu se dostala daleko. S novým vrcholným kupé v podobě modelu LC 500 se ale dostává ještě mnohem dál.

5.11.2017 František Vahala
Lexus LC 500.
Zdroj: Ondřej Kroutil

Lexus je synonymem luxusu, komfortu a kvality, o tom netřeba pochybovat. Ale někdy byla jeho produktům trochu vyčítána jistá sterilita. To se nyní mění. Dnes je tomu již pět let, kdy byl představen futuristický koncept LF-LC, kterým se Lexus pokusil vymanit z poněkud vlažnější image, jež kolem něj panovala. Situace tehdy bravurně využil Aiko Toyoda, šéf mateřské Toyoty, který po setkání s novináři pochybujícími o emocionálním náboji Lexusů zadal konstruktérům a inženýrům nemalý úkol: vytvořit vůz, který bude vypadat přesně jako koncept a podle toho také jezdit.

Ukázalo se, že se to snadno řekne, ale cesta k realitě bývá mnohem trnitější. Už tehdy začaly dlouhé vývojové práce, jejichž výsledek můžeme nyní konečně pořádně prozkoumat. Sériový Lexus LC, plnící roli největšího a nejvýkonnějšího kupé (vlajkovou lodí značky je tradičně sedan LS, nyní v nové generaci), vypadá téměř totožně jako výchozí koncept. A to se ve světě unifikace velmi cení. Jestli má Lexusu něco pomoct zbavit se image sterilních strojů, je to právě tohle auto. Jenže to nezáleží jen na vzhledu…

Posedlost detaily

Nový Lexus LC 500 (a hybridní varianta s označením 500h) stojí na nové globální platformě Lexus GA-L určené pro budoucí modely s motory uloženými vpředu podélně a s pohonem zadních kol. Jelikož tvarově vyvážený vůz vyniká velmi krátkými převisy (vpředu 920 mm, vzadu 970 mm) a má kola umístěna v rozích karoserie, byla po technické stránce největším oříškem instalace nového zavěšení kol, a to zejména vpředu, kde je jen několik centimetrů prostoru mezi kovaným 21palcovými diskem a vrcholem protáhlé kapoty. Konstruktéři se zasekli na půl roku, než se jim podařilo vyvinout zcela nový hliníkový podvozek s dvojitým víceprvkovým zavěšením vpředu a zadní nápravou s natáčecími koly. Zmíněný hliník snížil neodpruženou hmotnost vozu a přispěl k výraznější agilitě.

Tím propracovanost modelu, jehož vývoj provázelo zadávání a vyhodnocování mnoha různých interních studií, zdaleka nekončí. Základ samotné karoserie tvoří z velké části různé druhy vysokopevnostní oceli, na kapotu, blatníky a vnější panely dveří je použit hliník. Zajímavostí je, že střecha, vnitřní panely dveří a část víka kufru jsou vyrobeny ze speciální směsi vyztužené karbonem. Výsledkem propracované konstrukce je extrémní tuhost karoserie, která překonává dokonce i kultovní supersportovní Lexus LFA, tedy to nejlepší, co automobilka kdy stvořila.

Co se týče vnějších tvarů, zde asi není moc o čemu mluvit – LC vypadá úžasně. Futuristicky, vyzývavě, ale zároveň i tvarově vyváženě. Zmíním snad jen světla: tři čočky LED čelních světlometů jsou nejtenčí, jaké se v současnosti v automobilovém průmyslu vyrábějí. Tvarem naprosto jedinečné zadní světlomety s 80 diodami zase svým barevným schématem odkazují na proudové stíhačky letící s forsáží. A to je prostě cool.

Lexus LC 500.

Pocit z exteriéru je ještě umocněn usednutím do kokpitu, silně orientovaném na řidiče. Tvary palubní desky a jednotlivých ploch jsou velmi neotřelé a jedinečné. Mě zaujala nejen masivní lišta navazující ze dveří na palubní desku a obklopující celý interiér, ale třeba i dva ovladače, trčící po stranách z přístrojového štítu (opět odkaz na LFA) či adaptivní přístrojový štít, nabízející všemožné informace a možnosti zobrazení důležitých informací (samozřejmě včetně oblíbeného přetížení).

Dojem z interiéru? Tohle nemůže citlivého člověka nechat chladným, a to hlavně co se týče kvality zpracování a použitých materiálů.

Interiér je úžasný, ale…

Přesto mám dvě výtky: první z nich směřuje k navigačnímu systému, ovládanému touchpadem a zobrazovaném na ohromném displeji zapuštěném v palubní desce. Lexus se v tomto ohledu snaží jít vlastní cestou, ale myslím, že bychom si ušetřili spousta nedorozumění, pokud by normálně okopíroval systém z BMW, Audi nebo klidně i Mercedesu. Člověk by alespoň při snaze o zadání cíle nemusel zastavit, pátrat a snažit se skamarádit se systémem až do doby, než si zapne navigaci v telefonu…

O grafice samotného infotainmentu mám své pochybnosti, Japonci tento aspekt nikdy moc neřešili, ale způsob jeho ovládání (ovládá se touchpadem) a nastavování dalších prvků má k intuitivnosti daleko. Druhou věcí je, že v jinak úchvatném interiéru není dobře slyšet audio, a to ani v momentu, kdy příplatkovému systému Mark Levinson Reference popustíte uzdu.

Ale jakmile nastartujete motor, tyto detaily se stávají zcela nepodstatnými…

PŘEDCHOZÍ
1/2
DALŠÍ
5.11.2017 František Vahala
Tisíce aut na internetu
DRŽTE S NÁMI TEMPO PŘIHLASTE SE ×