Říká se, a věřte tomu, že to nejsou jen hospodské řeči, ale opakující se zákulisní informace od lidí blízkých přímo automobilce a vývoji, že příští jednička bude od základů jiný automobil. Vůz konkurující kromě jiného i Golfu předně otočí svůj motor o devadesát stupňů a primárně začne pohánět přední kola. Tím ale konstrukční zemětřesení nekončí.
Chystaná změna koncepce má přinést více místa vzadu pro cestující i zavazadla, umožní pohánět zadní nápravu kromě jiného také elektromotorem, a co bude pro konzervativně smýšlející fanoušky BMW ještě hůře stravitelné, definitivně skončí šestiválce.
Vstříc úsporám
Proč tohle všechno? Někdo už spočítal, že modulární platforma UKL, kterou používají vozy Mini či BMW X1, ušetří na každém vyprodukovaném voze přibližně 750 eur. To je hodně, otázkou akorát zůstává, jestli automobilka tímto na oltář změny neobětuje už příliš charakteru.
Sám na to odpověď neznám. Úspory ve výrobě jsou jedna věc, ztráta části klientely druhá, nicméně přiznejme si na rovinu, že "dvojka" Tourer, tedy rodinné MPV s pohonem předních kol, ukazuje, že si v Mnichově umí najít zákazníky jinde, i když tak "trochu" kašlou na tradice. To jim samozřejmě nechci vyčítat, je to jejich věc. Stejně tak ale můžu napsat, že pokud máte rádi BMW takové, jak jej znáte, bez váhání vám říkám, kupujte současné jedničky, dokud jsou.
Výkonných hatchbacků, někdy dokonce silnějších než řada 1 (tímto zdravím AMG a quattro), je na trhu spousta, žádný z nich se ale svým chováním už z podstaty nemůže ani jen přiblížit tomu, co už léta nabízí mnichovský zástupce nižší střední třídy.
Rychlejší než M2
Možná vám přijde poněkud mimo mísu orodovat zde za "starou“ řadu 1, když vám řeknu, že jsme si v tomto případě převzali na test verzi M140i se čtyřkolkou xDrive a automatickou převodovkou. Tedy ne zrovna tak pravověrné BMW.
Kdo se ale s nejmenším modelem bavorské značky svezl, ví, o čem mluvím. A jako přídavek tady mám pár informací o tom, jestli za to stojí přepracovaná nejvýkonnější varianta s přeplňovaným třílitrem divize M Performance.
Bez toho, abych chodil zbytečně dlouho kolem horké kaše, rovnou říkám, že stojí. Jistě by se mi více líbil manuál a čistě pohon zadních kol, už proto, že vím, jak tato kombinace fungovala v poněkud slabší verzi M135i před jinak nenápadnou mezigenerační modernizací jedničky. Jedním slovem fantasticky, pokud se ptáte. K zahození není ale ani stočtyřicítka.
Předně, je neuvěřitelně efektivní, pokud jde o rychlost. Na stovku se umí díky čtyřkolce a skvěle fungujícímu osmistupňovému automatu dostat svižněji než M2 s manuálem - jen za 4,4 sekundy. Takže jen o desetinku zaostává za eMkem s dvouspojkou. Má sice „jen“ 340 koní oproti 370, kontruje ale vyšším točivým momentem, který dosahuje až 500 newtonmetrů (oproti 465 Nm) už od 1520 otáček za minutu, a logicky lepší trakcí při rozjezdech.
Tím ale šíře dynamického potenciálu nekončí. Pokud opomenu skutečně nepatrný turboefekt, řadová šestka funguje fantasticky. Zabírá téměř od volnoběhu, bez váhání táhne skoro lineárně až k sedmi tisícím otáčkám a pořád má dost síly ve spojení s téměř jakýmkoli převodem, aby vás tohle auto nepřestávalo v jakékoli situaci udivovat svou rychlostí a chutí hnát se pořád vpřed.
Sprinter s nadváhou
Menší kaňkou na jinak čistém štítu, pokud jde o ovladatelnost a jízdní vlastnosti, je ne zrovna muší váha. M140i s xDrive a automatem váží i bez řidiče přes jeden a půl tuny, tedy skoro o metrák více než stejné auto s manuálem roztáčejícím jen zadní kola, pravdou ale je, že se tento handicap zase tolik neprojevuje a má to hned několik důvodů.
8
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
