Dostupná auta s motorem uprostřed. Proč je chtít? A jaké vybrat?

Když se řekne „auto s motorem uprostřed“, vybaví si většina lidí exotické supersporty, které jsou běžnému smrtelníkovi prakticky nedostupné. Jenže auta s motorem uprostřed vůbec nemusí být drahá. A mnohdy se jedná o poměrně zajímavou variantu na koupi sporťáku s excelentními vlastnostmi.

Porsche Cayman S.
Zdroj: Porsche

Motor uprostřed, vpředu i vzadu

V první řadě trocha terminologie. Přestože si mnoho z nás myslí, že motor uprostřed musí nutně znamenat motor za zády posádky, není to pravda. Ačkoliv je tato koncepce dnes nejpoužívanější, existují i auta s motorem uprostřed, jejichž agregát je ale umístěn před posádkou. Důležité totiž je, aby byl celý motor umístěn mezi nápravami, a je jedno, jestli je za přední nápravou, nebo naopak před zadní.

Jako auta s motorem uprostřed proto lze označit třeba i Hondu S2000, Jaguar F-Type, Nissany 350Z a 370Z nebo Porsche 928. Všechny tyto vozy mají nicméně motor před posádkou a tak se mnohdy setkáváme s označením „vpředu uprostřed“ nebo s anglickým termínem „front-mid engine“.

Jak ovšem bylo řečeno, častěji se setkáváme s motorem umístěným za posádku. A tyto vozy jsou také většinou považovány za skutečná auta s motorem uprostřed. Do této kategorie spadá většina supersportů od Ferrari, Lamborghini, Pagani, McLarenu, ale třeba i Toyota MR2 nebo sourozenci Porsche Boxster a Cayman. Naopak opatrně s Porsche 911, což je často chyba. To má totiž na rozdíl od menších sourozenců motor až za zadní nápravou, takže se jedná o jeden z mála vozů s motorem umístěným vzadu a nikoliv uprostřed.

Kdy to začalo a proč se to uchytilo?

Podíváme-li se do historie, koncepce motoru uprostřed je brána jako jedna z historických koncepcí automobilu. Za vůbec první vůz s motorem uprostřed je považován Autocar z roku 1901, jehož jednoválec byl umístěn pod sedačkou a používal pohon hřídelem.

Z historie stojí za zmínku i vozy, jejichž motor se nacházel před kabinou, byl umístěn podélně s převodovkou směřující vpřed a roztáčel přední kola. Sem spadá třeba Citroën Traction Avant či pozdější DS a také americký Cord 810.

Průkopníkem na poli supersportů ale bylo až Lamborghini Miura z roku 1966. Další sportovní vozy s motorem uprostřed - a za posádkou - přišly až po něm.

Stejně jako každé technické řešení v automobilovém průmyslu, má motor uprostřed svoje pro a proti. Největší pro, a zároveň i důvod, proč se motor uprostřed objevuje u všech supersportů, je pochopitelně rozložení hmotnosti. Těžký motor mezi nápravami centralizuje těžiště auta, lépe zatěžuje zadní poháněná kola při akceleraci a zároveň eliminuje potápění přední nápravy při brždění.

V zatáčkách se potom auto lépe ovládá a má neutrální chování.

Právě neutralita je ale zároveň i nevýhodou. Sportovní auta s motorem uprostřed sice déle drží, ale jakmile adheze dojde, přechází do smyku o dost rychleji a „kousavěji“ než vozy tradičnějších koncepcí. Krom toho se zde pochopitelně objevuje problém s prostorem. Jelikož není motor vytlačen až na kraj auta, zasahuje do prostoru, kde by mohly být sedačky pro zadní pasažéry. Proto je také většina aut s motorem vzadu uprostřed pouze dvoumístná.

Které brát a za kolik?

Jak bylo zmíněno v úvodu, většina lidí považuje koncepci s motorem uprostřed za výsadu drahých supersportů. To ovšem není nutně pravda a třeba na trhu ojetin si lze vybrat několik vozů s motorem vzadu uprostřed, jejichž cena vám nezruinuje rodinný rozpočet. My jsme pro vás vybrali pět tipů – tři vcelku levná auta a dvě levnější superauta. Najdete je v další kapitole.

PŘEDCHOZÍ
1/3
DALŠÍ
Tisíce aut na internetu
DRŽTE S NÁMI TEMPO PŘIHLASTE SE ×