Zkoušeli jsme fabii po faceliftu. Chyby se hledají těžko

Zhruba za rok oslaví škodovácký model fabia své dvacetiny. Letos zatím přišla na řadu modernizace třetí generace tohoto úspěšného vozu. Vyzkoušeli jsme ji na středočeských silnicích.

Škoda Fabia po faceliftu při testovací jízdě
Zdroj: Škoda-Auto

Na mezinárodní prezentace obvykle létáme do jihoevropských zemí. Tentokrát zřejmě Škoda tušila, že podobné klima, jako je ve Španělsku, Portugalsku, jižní Francii nebo Itálii, bude v letošním létě panovat i v Česku, a proto motoristické novináře k prezentaci modernizované fabie pozvala do Prahy.

Zde máme dnes celý den možnost testovat různé kombinace motorů a převodovek, výbav a karosérií. Facelift totiž najednou podstupuje jak hatchback, tak i kombi. Fabia se při něm vizuálně proměnila, ale ne zase úplně dramaticky. Sice jsem měl možnost si novou "tvář" vozu prohlédnout již dříve na fotografiích a naživo například na autosalonu, na denním světle však mám nyní tu čest poprvé.

v zadních náraznících jsou teď také odrazky

Myslím si, že zúžení hlavních světlometů, které teď v sobě vždy budou mít pásek LED pro denní svícení, vozu skutečně prospělo a omladilo ho to. LED technologie může být použita i v hlavních světlech a zadních světlometech. Mají je zabudovány vozy v nejvyšších stupních výbavy. Kromě toho se mirně proměnil tvar masky chladiče a linie předního nárazníku. Nová fabia vypadá o něco sportovněji, třeba na Seat Ibiza ale v tomto směru stále něco ztrácí.

Zezadu modernizovanou fabii od té původní "trojkové" poznáte docela snadno, a nemusíte kvůli tomu ani studovat grafiku zadních světlometů. V rozích nárazníku jsou totiž teď vždy odrazky. Co fabii určitě vizuálně prospělo, je možnost instalace až osmnáctipalcových kol. A kola, jak známo, dělají auto. 

Konečně i hlídání mrtvého úhlu!

V interiéru je to pořád stará dobrá fabia. Škoda nás informovala, že je více možností individualizace, větší výběr dekoračních lišt, sportovních a dvoubarevných sedadel a podobně. U konfigurátoru teď určitě budou zákazníci trávit více času. Jsou tu ale i maličkosti, které mě potěšily. Například tlačítko pro stahování oken už není nutno držet celou dobu, stačí ho na delší dobu stisknout, pustit, a sklo sjede až úplně dolů. Dříve tuto funkci mělo jen okénko ve dveřích řidiče, nyní to je pro všechny čtyři. Kolem řidiče i spolujezdce jsou samé trvrdé plasty, ale vypadají dobře, a podle prvních zkušeností se zdá, že budou i docela odolné vůči poškrábání.

Zásadní novinkou je možnost instalace systému pro hlídání mrtvého úhlu

I při faceliftu Škodovka fabii něco přidala ze svého sortimentu "simply clever" prvků. Například jde o koberec v zavazadlovém prostoru, který má z jedné strany textilní, a z druhé omyvatelný povrch. Ve fabii combi je pak vyjímatelná LED svítilna, která se nabíjí za jízdy. Vzadu jsem našel dva USB konektory. To děti nepochybně ocení.

Nabídka elektronických bezpečnostních a komfortních asistentů se v moderních vozech neustále rozšiřuje a jednotlivé funkce přebírají od drahých vozů i ty poměrně levné. Dobře si pamatuji, že ještě před několika lety si zákazník ani za příplatek nemohl koupit asistent pro sledování mrtvého úhlu. Přitom ze všech možných elektronických hlídačů právě tohle považuji v současném provozu za jednoznačně nejužitečnějšího pomocníka. Nyní se to dostává i do fabie, společně s asistentem hlídajícím vozy přijíždějící ze strany při vycouvávání do ulice a dalšími prvky. Adaptivní tempomat, couvací kamera, přepínání dálkových a tlumených světel jsou ale samozřejmě za příplatek.

VYZKOUŠENY TŘI VERZE

Během první části testovacích jízd jsem měl možnost se svézt se dvěma exempláři fabie. Prvním byl hatchback s motorem 1,0 TSI (70 kW), který měl manuální pětistupňovou převodovku. Ta řadí skvěle. V podstatě ke změně převodového stupně stačí zatlačení dvěma prsty. Bravo! Motor bohatě stačí na klidné tempo s občasným předjetím. Pohyboval jsem se prakticky výhradně na špatných silnicích spojující satelitní obce kolem Prahy, takže rychleji než 90 jsem nejel. Spotřeba byla vynikající - 4,7 litru.

Pak jsem ještě přesedl do maximálně vybaveného exempláře Fabie Comi. Tu poháněl nejsilnější motor 1,0 TSI s výkonem 81 kW. Umožňuje už i sportovní svezení. V takovém případě se sice karosérie v zatáčkách nakloní, ale nedotáčivost je i díky lehkému motoru v přídi velmi mírná. Stejně jako u hatchbacku znamená přejetí výtluků, příčných prahů a dalších podobných "pastí" jen lehce hlasitější žuchnutí. Nic jiného řidičsky nepříjemného se neodehraje. Chování kombíku se v tomto ohledu nijak neliší od hatchbacku.

S kombíkem jsme při občasném sportovnějším tempu jeli za 6,4 litru, další část trasy absolvovaná takzvaně "na spotřebu" pak přinesla ještě nižší údaj než u kratší verze - přesně 4,3 litru.

Kombík se stejně výkonným motorem, ovšem se sedmistupňovou automatickou převodovkou DSG, si na stejné trase a při velmi podobném jízdním tempu, vyžádal podle palubního počítače spotřebu 4,8 litru, tedy o půl litru větší než s "manuálem". I když možnost řazení pádly pod volantem chybí (zbývá jen přepnout volič do manuálního režimu a pohybovat jím dopředu či dozadu), proti činnosti ústrojí jsem neměl žádných námitek. Převodovka si věděla rady i po prudkých zpomaleních a následném důkladnutí sešlápnutí plynu, stejně jako při popojíždění v koloně pomalých aut.

S touto verzí jsem nakonec vjel i na dálnici. Tam na přibližně dvacetikilometrovém úseku v tempu do 130 km/hod ukázal palubní počítač údaj o spotřebě 6,1 litru. Motor při stotřicítce "točí" 2800 otáček.

DRŽTE S NÁMI TEMPO PŘIHLASTE SE ×