Divný Sir Vival měl být nejbezpečnějším autem světa. Skončil jako ošklivé fiasko

Všichni víme, že dříve se na bezpečnost za volantem tolik nehledělo. Přitom v 50. letech minulého století už byla auta vskutku rychlá, hlavně ta americká. Není divu, že se objevili lidé, kteří měli pocit, že automobilky dostatečně neřeší ochranu posádky. Právě proto vznikl Sir Vival, první opravdu bezpečné vozidlo.

Sir Vival v tehdejších publikacích.
Zdroj: Mechanix Ilustrated

Dnes se na konstrukci vozu v rámci bezpečnosti posádky i okolí bere ohled jako nikdy dříve. Auta jsou vyráběna přímo dle bezpečnostních nařízení, kdy se bere v potaz každá část designu a stavby vozu, aby se co nejvíce snížily následky v případě nehody. V rámci aktivních technologií pak každoročně automobilky postupují do vysněného světa bez smrtelných dopravních nehod.

Když se ale koukneme do 50. let v USA (a nejen tam), mohlo by se zdát, že zájem o bezpečnost na silnicích byl jaksi vágní. Automobilky sice přicházely s novinkami v této oblasti, ale s mnohem rychleji narůstajícími schopnostmi aut mohl někdo namítnout, že taková jízda po dálnici se může rovnat sebevraždě. Vždyť tehdy ještě nebyly ve standardní výbavě ani dvoubodové bezpečností pásy.

Jedním z takto znepokojených lidí byl i Američan Walter C. Jerome, který při pohledu na automobily viděl nedostatečný zájem automobilek o bezpečnost a upozorňoval na zastaralou konstrukci i technologie.

Hlavně přežít

Tento inženýr si tak dal za úkol vytvořit revoluční vozidlo, které by všechny nedostatky vyřešilo. Jeho desetiletá mise za bezpečným autem začala už v roce 1948, kdy u prodejce ve městě Bellingham ve státě Massachusetts zakoupil nový Hudson Commodore.

I přestože se jednalo o přestavbu již existujícího modelu, jak lze vidět, s původním autem neměl Jeromův výtvor skoro nic společného. A práce opravdu trvaly dlouhých deset let. Poprvé se totiž podivný automobil jménem Sir Vival ukázal na veřejnosti v roce 1958. Jméno vozu je odvozeninou od slova „survival“, tedy „přežití“.

Dramatický název nebyl nic proti vskutku dramatickému a doslova bizarnímu designu, který byl však stvořen čistě ve jménu bezpečnosti. Sir Vival byl sice ošklivý a vůbec nezapadal do tehdejší produkce, ale záleželo mu na vás a na vašem přežití v "krvavém světě motoristické dopravy".

První kloubový osobák?

Než se dostaneme k tomu očividnému konstrukčnímu prvku, na který vám spadnou oči nejprve, Sir Vival už při svém uvedení jako prototyp nabízel mnoho vychytávek, které byste u aut našli nejdříve o pár let později. Byly zde bezpečnostní pásy, ochranný rám a tedy zpevněná stavba kabiny, posunovací dveře, náraz absorbující gumové nárazníky a taky poziční světla na boku vozu.

Všichni ale stále hleděli na šasi rozdělené do dvou částí. Přední část s koly a motorem byla od kabiny oddělena kloubovým spojem, přes něhož vedla i řídicí tyč volantu. Myšlenkou za tímto nápadem bylo odvést sílu při čelním i bočním nárazu kolem svislé osy vozu a lépe náraz pohltit. V Jeromově případě je ale velmi možné, že tento vynález ani reálně netestoval, tudíž byly jeho přednosti diskutabilní.

PŘEDCHOZÍ
1/2
DALŠÍ
Tisíce aut na internetu
DRŽTE S NÁMI TEMPO PŘIHLASTE SE ×