Objekt touhy i terč vtipů. Před 60 lety sjel z linky první Trabant

Na 7. listopadu 2017 připadají hned dvě velká historická výročí. V první řadě je tu 100 let od Velké říjnové socialistické revoluce (VŘSR). Ve druhé pak šedesáté narozeniny jednoho z nejsvéráznějších aut, co bylo kdy vyrobeno. A obě tyto události spolu vlastně souvisejí.

Trabant 601.
Zdroj: Trabant

První sériový Trabant P 500 sjel z výrobního pásu ve východoněmeckém Cvikově právě sedmého listopadu 1957, čímž chtěli komunisté oslavit tehdy čtyřicáté výročí zmíněné revoluce. Záměrem byla výroba malého a levného auta pro masy. Netřeba však připomínat, že původní záměr nevyšel zrovna ideálně. A posléze se stal z Trabantu spíš než symbol komunismu, symbol jeho vlastního pádu.

A i přes to, jak strašné bylo tohle auto po objektivní stránce, stejně na něj vzpomínáme s určitou láskou.

Auto, nebo výsměch? A za kolik?

Vezmeme-li to kolem a kolem, dal by se Trabant chápat spíš jako výsměch pracující třídě, pro kterou byl určen. Karoserie vozu byla vyrobena z duroplastu, což byl mix odpadní bavlny a fenolové pryskyřice. Právě tento materiál přinesl Trabantu mnoho přezdívek a je také původcem vtipů (výběr vtipů najdete na konci článku) o „trsátkách“, která létají všude kolem, když se vůz nabourá. Nespornou výhodou duroplastu bylo, že karoserie Trabantu opravdu nerezla.

Korozi však vyvážil ocelový rám z plechu, který reznul poměrně statečně. Auto proto nebylo zase tak „na věky“ jak uváděly reklamní prospekty v NDR.

Krom toho se duroplast nedal recyklovat, což bylo opět trochu problematické a je to také důvodem, proč se tolik Trabantů dočkalo „recyklace“ v podobě přestaveb na nejrůznější stroje, či dokonce umělecká díla. I přesto ale velká spousta aut skončila v podobě odložených skeletů, pohozených na různých místech Německa i zbytku Evropy.

Podobně nedokonalý jako konstrukce samotná, byl i motor. Dvoutaktní řadový dvouválec chlazený vzduchem dosahoval nejprve 17 koní (13 kW) při objemu půl litru (model 500), a následně 23 koní (17 kW) při objemu 600 kubických centimetrů (model 600 vyráběný od roku 1962). Dokonce i u výkonnější verze rozpohybovával motor auto o hmotnosti lehce přes 600 kilogramů na stovku plných 21 sekund. A právě stovka byla také jeho maximální rychlostí.

K tomu se pochopitelně objevoval všudypřítomný smrad dvoutaktního spalování směsi benzínu a oleje. V místě, odkud odjel jediný Trabant, zůstával ještě dlouho stát ve vzduchu oblak modrého kouře a situace byla rapidně horší tam, kde se pohybovalo více Trabantů naráz.

Aby toho nebylo málo, stále tu ještě strašil faktor ceny, která vůbec nebyla nízká. Když se k nám Trabant v roce 1963 konečně dostal, už jako nejznámější faceliftovaná verze 601, stál přes 27 tisíc korun, což je po připočtení inflace hodně přes 450 tisíc "dnešních" korun. V současné době za takové peníze pořídíte velmi důstojné nové auto, ale tehdy tu bylo jen pár variant v čele s Trabantem, který ještě ke všemu absolutně nebyl dostupný.

Symbol vymanění se z útlaku

Konečně dostupným se stal „trabi“ až po pádu železné opony a pádech socialistických zřízení v Evropě. Právě tehdy totiž padla berlínská zeď a o pár dní později se změnil režim i u nás v Československu. Co je však důležité, v Německu byl "tráboš" u revoluce přítomen, ba co víc, stal se její přímou součástí. Lidé napochodovali ke zdi za doprovodu konvojů kouřících Trabantů a z papundeklového auta pro vybásněný beztřídní lid stal se náhle symbol pádu komunismu.

Symbol, který se v různých podobách objevil vyobrazený přímo na nenáviděné berlínské zdi. Asi nejznámější malůvka ukazuje karikatury Leonida Břežněva a Ericha Honeckera, jak se líbají při jízdě v Trabantu.

Právě to je ten důvod, proč se na Trabanta, objektivně naprosto hrozné auto v každém ohledu, vzpomíná dnes v dobrém. Je to totiž auto, které stálo u zásadního zvratu v dějinách. A samozřejmě hraje velkou roli i nostalgie, řada lidí jistě vzpomíná, jak ve "trabíkovi" jezdila na rodinné dovolené a podobně.

Poslední zoufale zastaralý Trabant byl vyroben až v roce 1991, kdy už disponoval licencovaným čtyřtaktním motorem od Volkswagenu. Už tou dobou se však po Německu, ale dokonce i po Československu, válela spousta funkčních kusů, které nikdo nechtěl a lidé, kteří "utíkali" na západ, byli mnohdy ochotni i zaplatit za to, aby se nepotřebných aut z duroplastu zbavili. Nebylo se čemu divit. Na západě už totiž čekal obrovský výběr aut, z nichž prakticky jakékoliv fungovalo oproti Trabantu neporovnatelně lépe.

Výsledkem samozřejmě je, že se velká spousta z 3,7 milionů vyrobených Trabantů nedožila dnešních dnů. Proto se stalo, co se stát muselo, a před několika lety ještě bezcenný Trabant začal opět pomalu ale jistě nabírat na ceně. Dnes je slušný kus východoněmeckého inženýrství ceněn výrazně více, než v devadesátých letech a auto, které by ještě nedávno skončilo třeba coby nový zahradní kurník, stojí i v nepříliš dobrém stavu několik desítek tisíc korun – pokud jej tedy vůbec seženete.

Vtipy o Trabantu:

Za desítky let existence Trabanta, vznikla okolo legendárního vozu také velká spousta vtipů. Některé z nich byly vyloženě podařené. A některé na dnešní dobu "nekorektní":

"Čím se měří rychlost Trabanta? Kalendářem."
"Proč majitelé Trabanta přijdou po smrti do nebe? Protože peklo si prožili už na zemi."
"Sen majitele Trabantu? Pokuta za překročenou rychlost."
"Jaký je rozdíl mezi dveřmi u trabanta a ženskými ústy? Žádný. Když je chceš zavřít, musíš pořádně třísknout."
"Víte, proč měl Trabant vyhřívané zadní okno? Abyste si zahřáli ruce, když ho tlačíte."
"Co je Trabant s kalkulačkou v kabině? Odpověď DDR na Knight Ridera."
"Víte, jaký je rozdíl mezi stíhačkou a Trabantem? Stíhačku nejdřív vidíte, potom slyšíte."
"Kolik somálců se vejde do Trabanta? Všichni."
"Víte, co znamená u Trabanta označení "601"? 600 lidí si ho objednalo, ale jenom jeden ho dostal."

Tisíce aut na internetu
DRŽTE S NÁMI TEMPO PŘIHLASTE SE ×