Kliknutím zvětšíteA byla jich celá řada. Už ve 20. letech si například s myšlenkou malého a levného vozítka pro masy pohrával inženýr Willibald (Vilibald) Gatter, sudetský Němec ze severu Čech, který založil automobilku Gatter. Právě tento muž dokonce později svá auta v reklamách popisoval jako „Volksauto" a „Volkswagen", tedy lidové auto či lidové vozidlo.
Druhá vlna rozmachu lidových vozítek nastala po druhé světové válce, kdy byl pochopitelně nedostatek materiálu, paliva a třeba i pneumatik. V roce 1948 navíc došlo k nástupu komunistů k moci, což vedlo k tomu, že československá lidová vozítka vznikala často nejen u známých strojírenských společností (například Avia či Moravan), ale také v garážích u různých nadšenců.
Přesně takovým případem, vzniklým z lidové tvořivosti, je i pozoruhodný stroj s názvem Netík 600, za nímž inženýr František Netík. Dvoudveřové pětimístné vozidlo vznikalo v Brně mezi lety 1953 a 1957, a ačkoliv jsou informace o něm do značné míry zastřeny tajemstvím, jedná se o stroj, který rozhodně stojí za pozornost.
Řídilo se zadními koly
Ve zmíněném časovém rozmezí vznikal stroj v Brně za přispění Svazarmu. Část stavby probíhala přímo v garáži inženýra Netíka, část potom v Královopolské strojírně, kde měla podle původního plánu probíhat i následná sériová výroba. Na tu ale samozřejmě nikdy nedošlo.
Konstrukce vozu je z dnešního pohledu značně unikátní a bohužel už z principu také nepříliš stabilní.
Čtyři a půl metru dlouhá, celokovová samonosná karoserie s centrální nosnou „trubkou“, je totiž vpředu poměrně široká a směrem dozadu se svažuje. To znamená, že i zadní náprava má výrazně užší rozchod, než ta přední. Největším paradoxem ovšem je, že zatímco přední kola jsou pevná, ta zadní jsou řízená a zatáčí.
Volant umístěný vpředu uprostřed – dva pasažéři seděli okolo řidiče a další dva na lavici vzadu – zabíral pomocí řetězu do převodky a následně lankovými táhly na zadní kola. Vozu proto za jízdy vybočovala záď, což nebylo právě ideální řešení.
Auto na každý den
O pohon se staral motor Jawa Minor II, tedy řadový dvoutaktní dvouválec o objemu 616 ccm, podávající výkon 20 koní (15 kW). Čtyři rychlosti se řadily dlouhou pákou pod volantem a přibližně 800 kilogramů vážící auto se umělo podle dobových svědectví rozhýbat na 90 km/h. Zajímavé je, že brzdami (prostřednictvím lanového systému) byla osazena pouze poháněná přední kola.
Netíkova "šestistovka" tedy byla na poměry lidových vozítek poměrně velká. Že by podobné stroje dosahovaly délky 4,5 metru a pobraly pět cestujících, nebývalo obvyklé. Pro srovnání, Netíkův výtvor byl prakticky stejně dlouhý jako aktuální Volkswagen Golf Variant (kombi verze) a jen o něco kratší než Škoda Octavia.
František Netík navíc zvolil jedinečný a nápadný design, který připomíná koráby ze Spojených států amerických, třeba zřetelnými zadními "ploutvičkami". Není divu, že se pro stroj vžilo označení "Brněnská raketa".
I přes neúspěch v oblasti komerční výroby, kdy zůstalo u jediného prototypu, jal se pan Netík svůj vůz přihlásit na brněnském magistrátu a následně provozovat coby každodenní vůz. Několikrát s ním byl se svou rodinou na dovolené a celkový nájezd za několik let se vyšplhal na přibližně 100 000 kilometrů.
Původně zeleno-bílá karoserie byla časem přelakována na červeno-bílou a vůz zmizel z ulic Brna (kde jistě vzbuzoval obrovskou pozornost) až v roce 1974, kdy jeho konstruktér František Netík zemřel. Od té doby se po něm na nějakou dobu slehla zem, odhlášen z evidence byl v roce 1985 a už to vypadalo, že svět na Netíkovu „Brněnskou raketu“ zapomene.
Jenže po mnoha letech se auto opět zjevilo na světle a v nálezovém stavu se kdysi ukázalo na Oldtimer festivalu ve Slavkově u Brna. Zda se ovšem chystá renovace, to se nám nepodařilo zjistit.
19
8
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
