Chtěla soupeřit s Ferrari, skončila v zapomnění. Znáte automobilku Monteverdi?

Ačkoliv je portfolio švýcarské techniky a průmyslu poměrně bohaté, auta zde překvapivě docela chybí. V historii bychom totiž našli jen pár ryze švýcarských automobilek, ovšem jedna z nich, oplývající poměrně zajímavou minulostí, byla společnost Monteverdi. Ta v letech 1967 až 1984 chtěla konkurovat té nejexkluzivnější společnosti.

Monteverdi Hai 460 GTS.
Zdroj: Monteverdi Muzeum

Dnes zná Monteverdi jen ten, kdo se automobilovou historií zabývá důkladně, ovšem svého času mělo Monteverdi vcelku solidně našlápnuto do říše supersportů a luxusních aut, kde chtělo konkurovat velikánům jako Ferrari nebo Lamborghini.

Bohužel však automobilka skončila u prodeje jen lehce pozměněných aut od jiných výrobců a mnohé informace hovoří také o dluzích a nesolidním chování samotného zakladatele značky vůči obchodním partnerům.

Neúspěch v závodech přivedl Monteverdiho na silnici

Zpět ale na začátek. Peter Monteverdi se narodil v roce 1934 ve švýcarské Basileji do zázemí, které auty přímo žilo. Jeho otec byl majitelem velké dílny, která se v druhé polovině padesátých let stala zároveň uznávaným dealerstvím Ferrari, Lancie a BMW.

Vůbec první iniciativa samotného Petera spočívala ve značce pod zkratkou MBM (Monteverdi Basel Motors). Pod tímto označením vznikaly začátkem šedesátých let vozy nikoliv na silnici, ale na závodní okruh. Zejména juniorské formule měly ve světě slušný ohlas a Monteverdi se v roce 1961 dokonce zúčastnil i jedné Velké ceny Formule 1. Jeho vůz vlastní konstrukce, mimochodem první švýcarský monopost F1 v historii, však po dvou kolech ze závodu odpadl kvůli poruše motoru.

Nejslavnější období přichází až o něco později - v roce 1966. Právě tehdy se Monteverdi rozhodl, že svoje snažení nasměruje do segmentu luxusních kupé kategorie GT. A tak přišel na svět vůbec nejslavnější model Monteverdi High Speed 375S. Novinka se představila světu na autosalonu ve Frankfurtu 1967 a sklidila velký ohlas. Rozhodně k tomu byl důvod.

Vůz unikátní konstrukce v základu ukrýval ocelový rám z profilů, dodávaný z Německa. Zásadní však byla italská karoserie pocházející z karosárny Frua, řadící High Speed mezi cestovní GT. Nízký a elegantní vůz s italským šarmem byl však osazen poctivým americkým železem v podobě vidlicového osmiválce Chrysler o objemu 7,2 litru (motor v klasických Amerikách známý jako 440 cui). Agregát přenášel úctyhodných 380 koní (279 kW) výkonu na zadní kola a High Speed dokazoval pravdivost svého jména maximální rychlostí 250 km/h.

Vyrobeny byly i dva prototypy 375L s prodlouženým rozvorem a čtyřmi plnohodnotnými sedadly, jenže na sériovou výrobu žádného auta nedošlo. Po celkem třinácti vyrobených vozech se totiž jména Monteverdi a Frua rozcházejí ve zlém. Někdo tvrdí, že Pietro Frua prý za svůj design nedostal nikdy zaplaceno.

Druhý pokus a snaha nakouknout mezi supersporty

Po prvních neúspěšných pokusech si tedy Monteverdi začal hledat v roce 1968 novou karosárnu a natrefil na italskou dílnu Carrozzeria Fissore. Zde byl model High Speed značně „překreslen“, tentokrát do uhlazenější podoby připomínající italské a britské sporťáky té doby.

Karoserie vyráběné v Itálii byly posílány do Basileje, kde se vozy kompletovaly. Základním provedením bylo dvoudveřové kupé se čtyřmi místy, ale v nabídce se objevilo i dvoumístné kupé, kabriolet a konečně i luxusní sedan 375/4 vyrobený jen v počtu přibližně 30 kusů. Později existoval dokonce i model Berlinetta s výkonnějším motorem Chrysler 426 Hemi a prototyp levnějšího kupé 2000 GTI, které využívalo komponenty pro změnu od BMW.

PŘEDCHOZÍ
1/2
DALŠÍ
DRŽTE S NÁMI TEMPO PŘIHLASTE SE ×