Od bobu k autům. O této automobilce jste asi neslyšeli, její příběh je úžasný

Dějiny automobilek často bývají doslova prošpikované zajímavostmi či kuriózními událostmi. O španělské značce jménem David jste možná ještě nikdy neslyšeli, o to úžasnější je však příběh jejího zrodu. Všechno totiž začalo nečekaně jízdou na bobech… Ano, na bobech. A ještě navíc ve Španělsku.

Mikroauto David.
Zdroj: Automix

Celá řada dnes proslavených automobilových značek ve svých začátcích vyráběla zcela jiné dopravní prostředky, nebo dokonce věci, které nemají s auty nic společného. Firmy Saab či BMW byly zprvu jedničkami v letectví, Peugeot se znakem lva začínal výrobou ocelových plechů a jízdních kol, Volvo vzniklo z firmy na výrobu ložisek a například i českou škodovku můžete datovat zpátky k pánům Laurinu a Klementovi a jejich dílně na bicykly a motorky.

Možná nejkurióznější příběh vzniku automobilky ale zřejmě nabízí zapomenutá španělská značka David. Postupným vývojem okolností ji v roce 1913 založil mladík jménem José Maria Armangué, který sice pokračoval ve šlépějích svých rodičů a získal doktorát z medicíny, nicméně na druhou stranu byl také vcelku obstojným amatérským sportovcem.

Více než cokoliv jiného se chtěl stát profesionálním bobařem, přičemž k tomuto snu měl blízko už v sedmnácti letech, kdy ho vybralo Katalánské sportovní středisko k účasti na bobových závodech v jistém francouzském poháru v roce 1907.

Jenže závody byly kvůli nedostatku sněhu zrušeny. Ke všemu už samotný trénink nebyl pro mladého Armanguého vůbec jednoduchý. I když na severu Španělska leží Pyreneje, Armangué žil ve slunné Barceloně, kde člověk zrovna mnoho sněhu nenajde, natož aby mohl využít profesionální ledové dráhy. 

Přidej kola a máš auto

Ačkoliv to může znít jako část filmu Kokosy na sněhu, tento zručný a odhodlaný bobař se těžké situace nezalekl, improvizoval a jednoduše měl nezastavitelnou chuť řítit se rychlostí dolů z kopce. Na svůj bob tedy přimontoval kolečka, díky čemuž mohl alespoň částečně trénovat na klikatých silničkách v kopcích nad Barcelonou.

Mezi mládeží se pak adrenalinový způsob sjíždění kopců v kárách docela rozmohl, zatímco v dalších zemích už dokonce probíhaly závody takzvaných „soap-box“ (krabička od mýdla) či „bob-car“ (bobové auto) závoďáků, jejichž piloty dolů z kopce táhla jen gravitace. Dokonce i ve Španělsku v roce 1910 proběhl šampionát těchto vozítek.

Následně se ale Armanguéovi již nechtělo bob po každém sjezdu tlačit nahoru do kopce. Společně se svými dvěma bratry tedy opět zaexperimentovali a bob vybavili malým motocyklovým motorem. V tuto chvíli bylo celé trojici jasné, že jejich výtvor už má celkem daleko od bobu. Mnohem blíže měl k motokáře. A tedy autu.

Své první vozítko bratři pojmenovali David, podle známé biblické postavy, která svým důvtipem jen pomocí kamene a praku porazila obra Goliáše.

Tento odkaz měl přitom jasné poselství, neboť už další rok se tahle rodinná trojka rozhodla do svého nápadu investovat kapitál a rozjet firmu na výrobu malých dostupných automobilů. Cílem bylo konkurovat výrobcům velkých vozů, které si mohli dovolit jen zámožnější lidé.

Armangué nemohl krok založení automobilky David lépe načasovat. Ve Španělsku a dalších evropských zemích totiž začínala být menší, jednodušší a levnější vozítka stále populárnější. Pro tyto vlastně zcela první ekonomické vozy se vžil anglický výraz „cyclecar“, který spojoval slova „motorcycle“ (motocykl) a „car“ (auto).

Jedny z prvních verzí vozítek David tak byly v podstatě jen rámy s koly, motorem, jedním sedadlem a absencí většiny kapotáže i osvětlení. O bezpečnost se tehdy nikdo nestaral. Se čtyřválcovými motory o objemu 1,1 litru ale dokázaly modely David jezdit až 80 km/h.

Později se začaly objevovat i mnohem luxusněji vybavené verze s částečnou karoserií, blatníky, světlomety a dalšími vychytávkami za příplatek. Bobař Armangué byl tedy zřejmě i slušný podnikatel. Se svými bratry navíc značku silně propagoval v motorsportu a s vozy David se tak účastnil mnoha závodů po celém Španělsku.

Pokračovali i v nelehké době

Nešťastným dnem se ovšem stává 29. říjen 1917, kdy v pouhých sedmadvaceti letech Armangué zahynul při leteckém neštěstí. S úctou ke svému bratrovi ale jeho sourozenci nepolevují a pokračují ve vedení automobilky, která se musí ke všemu potýkat s nepříjemným obdobím ve Španělsku.

Před schylující se občanskou válkou tak značka David produkuje rovněž vozidla taxislužby, jen aby se udržela finančně nad vodou. Krok se však vyplácí a silnice po chvíli brázdí hned kolem tisícovky taxíků David, jež byly postaveny na základě francouzských Citroënů.

Po španělské občanské válce byla země v ještě horším stavu, ale David se zase přizpůsobil okolnostem doby. Krize se projevovala také nedostatkem pohonných hmot. Na malou chvíli tak značka David produkovala i elektromobily, rovněž pod taktovkou značky Citroën.

Návrat ke kořenům

V roce 1949 už byl automobilový průmysl zase o mílové kroky dále a na poli ekonomických vozů už nevládly na rám očesané „cyclecars“, ale populární dostupnou volbou osobního vozidla se stávala takzvaná mikroauta. Malá jednomístná či dvoumístná autíčka, s malinkými koly – někdy pouze třemi, motocyklovým motorem, ale zároveň s pohodlím uzavřené karoserie a výbavou normálního automobilu. V této kategorii je asi nejznámější legendární Isetta.

Kolem roku 1951 tak značka David samozřejmě představila vlastní model mikroauta. Design malé tříkolky byl navíc chytře navržen s přihlédnutím na začátky automobilky a inspiroval se tedy vzhledem bobů. Součástí zavěšení předního kola byl jednoválec o objemu 345 cm3 produkující asi 10 koní (7,3 kW). V malé krabičce se stahovací střechou jste mohli upalovat až 68 km/h.

Ve Španělsku se scéna mikroaut rozjela naplno a díky těmto autíčkům se na silnice dostávalo pořád více lidí, tudíž se začalo objevovat stále více automobilek koncentrujících se na tento typ vozidel. Konkurence se prostě rozšiřovala, přičemž do hry nastupovaly i další automobilky – jako třeba Seat se svým rozměrnějším, ale stále malinkým modelem 600 postaveným na základě Fiatu 600. Ekonomické vozy tak již podruhé zažívaly pořádný „boom“.

Bohužel, tady se již příběh značky David pomalu rozplývá. Automobilka byla sice již známým jménem na poli mikroaut, ale mezi konkurenčními výrobci pomalu ztrácela. Ještě v roce 1959 svá vozítka podle dostupných informací produkovala, ačkoliv pořád jen malosériově. Mikroauta David se ale od jeho představení v roce 1951 prodalo jen kolem 75 kusů.

O dalším počínání zajímavé automobilky v nadcházejících 60. letech však bohužel již neexistuje mnoho informací a předpokládá se, že bratři Armangué z důvodu silné konkurence a malého zisku nakonec produkci mikroaut přece jen ukončili.

Každopádně ale David patří do řady několika výrobců aut, jejichž počátek doprovází příběh, který měl zprvu s auty jen pramálo společného. A když vezmeme v potaz, že to všechno začalo jedním vášnivým bobařem, který už nechtěl svůj „bob na kolečkách“ tlačit do kopce, tak si automobilka David vedla docela dobře.

Inspirace: Jalopnik

Tisíce aut na internetu
DRŽTE S NÁMI TEMPO PŘIHLASTE SE ×