Neuvěřitelné "všechnochody" z Ruska. Tahle monstra nemělo zastavit nic

Jak pokořit náročný terén dálné Sibiře? Šroubovicemi, tryskovými motory, benzínovými osmiválci a vodními děly.

31.7.2017 Redakce
ZiL 4904 PEU-3.
Zdroj: kolesa.ru

Ruská divočina je opravdu divočina. Cesty skoro žádné, do toho těžký terén, lesy, bahno, často i hluboký sníh. I divočinou ale občas musíte projet. V Rusku proto mají dlouhou tradici terénní stroje s mimořádnými "off-roadovými" schopnostmi. My se dnes na některé z nich podíváme. Všechny mají společný neortodoxní vzhled a výbornou průchodnost hlubokým sněhem.

Pokud právě mžouráte do monitoru a vedle klávesnice líně stoupá pára z první dnešní kávy, máte ideální podmínky pokochat se nápaditostí ruských konstruktérů a na chvíli zapomenout, že za okamžik budete muset začít dělat něco užitečného. A času s námi strávite dost, k článku, který vznikl ve spolupráci s motoristickým webem Autíčkář totiž najdete bohatou galerii.

Aerosaně (1904)

Problematika pohybu v hlubokém sněhu je věčně bílým dálinám Sibiře vlastní. A tak není divu, že počátky automobilismu se v carském Rusku nesly v poněkud jiném duchu, než tomu bylo v kontinentální Evropě.

Na přelomu devatenáctého a dvacátého století nebyly automobily v Rusku žádnou novinkou. Carská rodina podporovala rozvoj automobilového průmyslu a otázka efektivního pohybu v hlubokém sněhu přišla na přetřes velice záhy. Zatímco Kanaďané nejprve vyměnili zadní kola fordky za pásy a přední za lyže, Rusové se inspirovali průmyslem leteckým.

Namísto kol instalovali ližiny a pohon vyřešili vrtulí. Ta byla zprvu před kabinou posádky, ale brzy převážily výhody vrtule tlačné (rozsekaní mužici již nedopadali do otevřeného interiéru vozu). Již v roce 1910 se zasněženými cestami Petrohradu proháněl Igor Sikorskij na aerosaních vlastní konstrukce. Nový fenomén lákal nadšence z letectví, a tak se oficiálních závodů účastnili budoucí velikáni jako Žukovskij a Tupolev.

S příchodem první světové války se aerosaně dostaly i do bojového nasazení v týlu a v zásobování. Následovala zimní válka s Finskem a Velká vlastenecká válka, kde se vrtulí hnané povozy opět osvědčily v bojích, ale i v průzkumu a odsunu raněných.

Aerosaně Sever-2.

Od jednoduchých dřevěných rámů s motocyklovými motory z dob carského Ruska se aerosaně vyvinuly až v těžce pancéřované bojové stroje schopné odtáhnout protitankové zbraně a dělostřelecké moždíře. Vývoj pokračoval i po válce, kdy ministerstvo spojů vyžádalo náhradu za rozpadající se zbytky z válečných let. Vzniklo tak vozidlo Sever-2, které kombinovalo karoserii sériového automobilu Gaz M20 Paběda s leteckým motorem. Podivné dopravní prostředky s dlouhým rodokmenem se dožily i dnešních dní.

V současnosti se pro rekreační účely vyrábějí pod značkou Tupolev obojživelné aerosaně AS-2.

ZiL-132 (1960)

Zatímco aerosaně byly vhodné spíše pro rychlý pohyb po rovných plochách, zásobování členitého zasněženého terénu se musely ujmout klasické kolové tahače. Sovětští inženýři se nebáli experimentů a brzy pochopili, že čím větší je kontaktní plocha pneumatik, tím lépe vůz zdolává hluboký prašan panenských permafrostů.

Začaly tak vznikat tří- a čtyřnápravové verze zavedených typů nákladních vozů. Zobrazený prototyp ZiL-132 vzhledem navazoval na předchozí pokus s označením ZiL-157R (nebo 157P podle nálady překladatele z azbuky).

Ačkoliv se může na první pohled zdát, že konstruktéři prostě jen hojně rozšířenému vojenskému ZiLu-131 posunuli prostřední nápravu a pak si dali vodku, rychlý pohled do zesíleného rámu ihned odhalí omyl. Sedmitunové monstrum se skoro metr širokými pneumatikami mělo s řadovým vojákem společnou jen kabinu. Zatímco 131 měla klasickou koncepci pohonu třínápravového vozu, 132 měla za rozvodovkou jediný diferenciál rozdělující výkon pro levou a pravou stranu vozidla zvlášť.

ZIL-132.

Pro lepší manévrovatelnost byla kola první i poslední nápravy natáčecí. Časem vznikla řada modernizovaných variant s označením ZiL-132Rx (132Px v azbuce). Modernizované prototypy měly již kabinu nad motorem a vznikly jako tahače, sklápěče a v jednom případě i jako obojživelná verze s proudovým motorem na korbě.

PŘEDCHOZÍ
1/3
DALŠÍ
31.7.2017 Redakce
Tisíce aut na internetu
DRŽTE S NÁMI TEMPO PŘIHLASTE SE ×