Řídit ji není snadné, přesto milovníků "kachen" přibývá. Citroën 2 CV slaví 70

7. října se na pařížském autosalonu odehrála premiéra vozu Citroën 2 CV. Tehdy nikdo nemohl tušit, že ve výrobě vydrží až do roku 1990.

Zdroj: Archiv redakce

V roce 1990 sjely z výrobního pásu poslední exempláře vozu, který nikdy nemohl překonat žádné rychlostní rekordy a jeho jízdní vlastnosti byly, jemně řečeno, zajímavé. I díky produkci trvající 42 let a čítající více než pět milionů exemplárů ovšem vstoupila "kachna", jak se Citroënu 2 CV všeobecně přezdívá, do historie. 

"Dnes je tento vůz mezi sběrateli historických vozů velice oblíbený," říká jeden z jeho majitelů Karel Pálek. I když v současné době žije a podniká v Plzni, své malé muzeum vybudoval v blízkosti šumavského Nemilkova, tedy v kraji, kde se před bezmála šedesáti lety narodil. V komunitě milovníků značky Citroën jde o poměrně známou osobu. Například se podílel i na organizaci celosvětového srazu vozů Citroën 2 CV před devíti lety v Mostě. Tehdy prý bylo majitelů  kachen v Česku účastnících se klubových akcí jen zhruba 150, dnes jich může být i několikanásobně více. A to přesto, že koupit kachnu dnes není vůbec levné. Navíc jsou často v hodně zuboženém stavu, takže jejich renovace přijde na stovky tisíc korun.

"První kachnu jsem koupil v roce 2000. Tehdy šlo o dárek pro dceru k jejím osmnáctým narozeninám. Stála něco přes čtyřicet tisíc korun a byla v docela dobrém stavu," uvedl. Dcera s ní jezdila až do roku 2013. Dnes už ji mám jen víceméně jako dárce na náhradní díly, i když není vyloučeno, že ji jednou opět dám dohromady," vzpomíná.

Tento vůz slouží panu Pálkovi již jen jako dárce orgánů

V té době, tedy na začátku nového milénia, však už byl sám "Citroenářem"- Nejprve využíval model BX, pak si koupil Xantii na tahání karavanu, dále XM a pracovní CX. "Pak jsem si ještě uvědomil, že jsem jako dítě miloval svého angličáka Citroën DS, a když se naskytla možnost pěkný exemplář koupit, neváhal. Nyní mají jeho "déeso" v oblibě i filmaři.

LUXUSNÍ BYL CHARLESTON

Další "kachna" přilétla do jeho rodiny v roce 2005. Stále to však nebyla ta, kterou vidíte v naší rozsáhlé komentované fotogalerii, a kterou zdobí velkoformátové fotografie z mosteckého kachního srazu. "Tu jsem nechal zrenovovat v letech 2009 až 2010" a od té doby s ní obrážím největší část srazů," říká.

Jedná se o auto z roku 1986 s dvoubarevně lakovanou karosérií. Tato verze se označovala jako 2CV 6 Charleston a vyráběla se v poslední dekádě existence modelu. Pod kapotou je tedy samozřejmě také nejsilnější verze dvouválcového boxeru. Jeho objem již z původních 375 cm3 narostl na 597 a výkon se zvýšil z 9,2 na 20,6 kW. Tedy na více než dvojnásobek.

Přesto to není žádný rychlík, jak jsem si mohl sám vyzkoušet na silničce na Klatovsku. Do kopce se vyjíždí na dvojku a brzdit se musí začít o hodně dříve než s moderním autem. Změnu směru doprovází značný až děsivý náklon, přesto se však "kachna" zvolené jízdní stopy drží usilovně. Skutečným oříškem je řazení. Páka je uprostřed vozu pod palubní deskou a jednotlivé rychlostní stupně (jsou čtyři) se řadí vytahováním a zatahováním se současným pootočením. "Znám jednu majitelku, která se to řazení nikdy nenaučila," říká Karel Pálek s úsměvem. I mně to chvilku trvalo, než jsem logiku konstruktérů pochopil. Na rychloměru je sice schéma, ale to zrovna není moc povedené. Musel jsem si tedy nechat napovědět.

Toto schéma vypadá ještě docela jednoduše, skutečnost je mnohem složitější

Se staženou střechou v podzimním počasí do vozu docela hodně fouká, tepla si prý majitel moc neužije ani, když se natáhne. "Spíše to tak vlaží," říká s úsměvem Karel Pálek. Zajímavým zážitkem je už sezení na sedačkách. Do těch zapadnete jako do nějakého starého kanapátka Překvapilo mě, že jsem si se svojí výškou 186 centimetrů vcelku pohodlně sedl i vzadu. Poměrně prostorně se mi na pohled jevil i zavazadlový prostor.

Vzhledem k tomu, že různých srazů vozů Citroën se Karel Pálek účastní i s jinými svými vozy (kromě zmíněného DS má třeba i Furgonette nebo šestikolový kombík CX Loadrunner), najede ročně se svojí 2 CV jen něco kolem šesti tisíc kilometrů. Letos už jich mnoho nepřibude, ale příští rok se chystá jak na oslavy 100 let značky Citroën do Paříže, tak i na celosvětový sraz do Chorvatska. "Pojedu po ose, je to tak nejlepší. Jen jednou jsem zkoušel vézt vůz na podvalníku a byly s tím jen samé problémy. "Nemohl jsem dojet až na místo, byly problémy s hledáním míst na parkování a ještě jsem musel platit nehorázné dálniční poplatky," uzavírá.

DRŽTE S NÁMI TEMPO PŘIHLASTE SE ×