×

Galerie: Nejlevnější vozy exotických značek.

Aston Martin DB7. Když pomineme Cygnet, který je pouze přeznačkovanou Toyotou iQ, za nějakých 800 tisíc až 1 milion korun lze koupit jeden z nejelegantnějších designů Aston Martinu. Tahle klasika bude na ceně zřejmě už pouze růst.

Ještě před uvedením nástupce DB9 bylo mezi léty 1994 a 2004 DB7 zcela nejprodávanějším modelem britské značky. Vůbec přitom nevadilo, že měl vůz technicky i designem hodně blízko k Jaguaru XK, jelikož oba výrobce tehdy vedl americký Ford.

Za poměrně dostupnou cenu se vám navíc může podařit chytit nejen základní 3,2litrový šestiválec o 340 koních (250 kW), ale také model DB7 V12 s plnohodnotným dvanáctiválcem o objemu 5,9 litru a výkonem 426 koní (313 kW). A ten chcete určitě více.

Bentley Mulsanne. Stejně jako Mulsanne tak i jeho nástupce Brooklands jde sehnat poměrně levně. Na nejlevnější kusy limuzín z 80. a 90. let si připravte kolem 200 tisíc korun. Očekávejte však také nájezd u hranice 200 tisíc kilometrů.

Bentley u Mulsanne používal stejný 6,75litrový osmiválec jako tehdy Rolls-Royce. U verze Turbo byl navíc přeplňován, takže nakonec produkoval okolo 300 koní (220 kW), což bylo na svou dobu více než dost. Tady navíc o rychlost nejde.

Samozřejmostí je uvnitř hromada kůže, dřevěné obložení, koberečky s dlouhým vlasem a standardní výbava ve formě klimatizace, elektrických okýnek, posilovače řízení a dalších vychytávek – včetně nezměrné úrovně frajerství, jakmile usednete za volant.

Ferrari Mondial. Ano, Mondial je možná nejméně respektovaným Ferrari a po stránce designu není kdovíjak překrásný, ale právě proto je dnes nejdostupnější ojetinou maranellské značky. Nejlevnější kusy seženete od přibližně 650 tisíc korun.

O dost hezčí kusy, které najezdili kolem 50 tisíc kilometrů, se však pohybují na hranici 800 tisíc až 1 milionu korun. I za tuhle cenu jde však pořád o Ferrari s motorem uprostřed, pohonem zadních kol a trochu praktičtější čtyřmístnou karoserií.

Od představení v roce 1980 se v Mondialu vystřídalo několik osmiválců od základního třílitrového motoru o výkonu 217 koní (160 kW) po přeplňovaný 3,4litrový motor o výkonu 300 koní ve verzi Mondial T, která se objevila v roce 1988.

Lamborghini Trattori. Jestliže vám jde opravdu jen o pouhou značku, není nic jednoduššího, než si za přibližně půl milionu korun sehnat traktor Lamborghini z přelomu 50. a 60. let. Například na inzertním portálu mobile.de jsou nyní k mání hned dva.

S tímto veteránem uděláte na srazu supersportů více parády než s posledním Aventadorem. Historicky má ke všemu také navrch, neboť zrovna model DLA 35 Super byl vyráběn ještě dávno před spuštěním produkce automobilů Lamborghini.

A můžete se pak také vychloubat, že máte jedno z mála dieselových a vzduchem chlazených Lamborghini, jelikož v těchto traktůrcích Lambo používalo vlastní naftové tříválce o výkonu kolem 35 koní (26 kW). Ani Ferrari zde nedokáže konkurovat.

Lamborghini Gallardo. Mezi automobily pak dnes u Lamborghini vychází nejlevněji takzvané „baby Lambo“, původní verze Gallarda ze začátku produkce v roce 2003. Stále jde tedy o ideální vstupní bránu mezi supesporty této italské značky.

Od nějakých 1,5 milionu korun dostanete kousky, které už najely kolem 80 tisíc kilometrů. Mnohdy však najdete i více ojeté exempláře, neboť základní Gallardo se vyznačovalo určitou použitelností každý den.

Za své peníze dostanete uprostřed uložený pětilitrový desetiválec o výkonu 500 koní (368 kW) a pohon všech kol. Nejčastěji najdete Gallarda s automatickou převodovkou. Klasická manuální skříň s odkrytou kulisou je pochopitelně ceněná mnohem více.

Maserati Biturbo. Už jenom skutečnost, že tohle je první produkční auto vybavené dvojicí turbodmychadel, vytváří z Biturba objekt nezměrného chtíče. Jde o milník automobilové historie, a přesto může být váš jen za 150 tisíc korun.

Samozřejmě nečekejte zázraky. Stará italská auta si nikdy nevytvořila reputaci mezi nejspolehlivější technikou planety a Biturbo, které se začalo vyrábět v roce 1981, bude tuto tradici nejspíše ctít. Kvůli italskému designu jde ale leccos odpustit.

Motory rovněž stojí za to, neboť u prvních modelů se používaly dvoulitrové a 2,5litrové šestiválce s karburátory. Ty zvládly výkon 180 (130 kW) až 210 koní (154 kW). Dráž poté vyjdou modernější verze a derivace Biturba se vstřikováním a vyšším výkonem.

Porsche 924. Není nejrychlejší, není nejhezčí, ale zato je vůbec nejlevnější. Dostupná cena je důsledkem nejen úspěšných prodejů mezi léty 1976 a 1988, kdy si 924 pořídilo na 150 tisíc lidí.

Mrkající 924 můžete sehnat už od 50 tisíc korun, ale abyste nekoupili pojízdný šrot, mnohem lepší bude začít u hranice 100 tisíc korun, kde lze najít na první pohled i vcelku ucházející kusy. Rovněž ty budou ovšem vyžadovat silnou investici po koupi.

Pod kapotou se vepředu zabydlely čtyřválce o objemu 2,0 a později 2,5 litru, které produkovaly od 125 koní (92 kW) po 177 koní (130 kW) u poslední verze Turbo. Výhodou je, že i výkonnější verze 924 S a Turbo lze pořídit relativně levně.

Range Rover. Řeči o luxusních značkách za málo peněz by nebyly kompletní bez tradičního Range Roveru, každodenního povozu slavných fotbalistů, herců a prostě bohatých lidí. Lepší autobus pro rozvoz dětí po školách a školkách zřejmě nenajdete.

Přehlédněme teď fakt, že ojeté modely z přelomu tisíciletí dnes vypadají jakkoliv, jen ne luxusně. Každopádně vám ale bude stačit přibližně 50 tisíc korun, abyste si tohle britské SUV mohli dovolit. Najetých 250 tisíc kilometrů je normálka.

V prasátku si ale nechte pár korun na servis. Pár desetitisíců nejlépe, staré Range Rovery také nepatří mezi nejspolehlivější vozy, zvlášť v této cenové kategorii. Pod kapotou najdete šestiválce a osmiválce o výkonech od 136 (100) po 224 koní (165 kW).

Rolls-Royce Silver Shadow. Dostáváme se do kategorie opravdových fajnšmekrů, protože koupit si za sto padesát tisíc korun ojetý Rolls-Royce z přelomu 60. a 70. let bude chtít velkou odvahu. A teď mluvíme o lidech bez vidiny kompletní renovace.

Nicméně právě od 150 tisíc korun lze najít pár pojízdných kusů, které mohou mít najeto třeba kolem 50 tisíc kilometrů. Staří je na nich opravdu vidět, ale hlavní přece je, že vlastníte definici luxusu na kolech, ne?

O 6,2- a 6,75litrových osmiválcích pod kapotou se sice mluví jako o držácích, ale zakopaného psa po těch letech budete hledat nejspíše v systému hydropneumatického odpružení a brzdových okruhů. I přesto, za tu sošku na chladiči ty problémy stojí.